Test elektrokola v DHL Express
Téma předem dané a moderované „focus group” mělo být toto: Podpora mobilizace zaměstnanců moderně smýšlejících firem a současné bariéry využití elektrokola ve firemní flotile. To celé v prostředí ČR. Okamžitě jsem věděl, že přijít a vyslechnout si názory zainteresovaných stran, firem a institucí, kde mnoho z nich je klienty DHL, nic to nestojí a může přinést mnoho zajímavého pro další období. Setkání bylo potvrzeno, ale nakonec k realizaci z mé strany nedošlo, neboť člověk byl nakonec udolán výměnou virů a bakterií v rámci klimatizace budovy Explora. Bylo mi to docela líto.
V životě ta dvojí šance moc nepřichází, ale zde osud udělal výjimku a přišlo pozvání další, a tak jednoho březnového dne jsem seděl u “kulatého stolu”, jinak typicky hranatého tvaru, a měl možnost nahlédnout pod pokličku kuchyně, která “vaří” to využívání elektrokol pro přirozený pohyb lidí ve městech. U stolu se sešel kompletní “Disney model”, tedy ty tři úhly pohledu na jednu věc. Vizionář, realista a kritik. Tři lidé a tři názory, tři rozdílné entity. Na jedné straně argumenty co dělat, kdy a kde, co se tím dá dosáhnout, uprostřed pak to řešení, úvaha, zda realizace projektů přinese tu očekávanou skutečnost, přemýšlení, co lze ovlivnit nebo ideálně řídit a na dalším konci pak to kritické oko, které vidí jen komplikace a problémy. Během několika hodin tato malá skupinka sdílela dost informací, a jelikož se sám považuji za životního realistu, který ale věří v určité vize, tak jsem měl jasno. Přestat diskutovat a vše odzkoušet v reálu.
Na nic jsem nečekal, využil okamžité nabídky okamžiku a ve 100% business dress kódu osedlal městské skládací elektrokolo a vyrazil vstříc pražské dopravě. Během několika minut pak zdolal trasu od stanice Metra C Vltavská, přes Strossmayerovo náměstí, kolem lékařského domu se závodním doktorem DHL. Jel až na Výstaviště, pak do Stromovky k Planetáriu a zase zpět k Vltavě ke stanici Metra C. Rychlost tohoto městského přesunu mě šokovala. Žádné kolony (jako v autě) nebo čekání na spoj a tlačení s lidmi v MHD. Stal jsem se vnitřním propagátorem technologie a dal si za cíl, že podobný zážitek dopřeji svým kolegům.
Jednoho dubnového dopoledne pak do HQ DHL Express, do budovy Explora Jupiter, přijel v rámci zápůjčky e-bike AGOGS SilverGo. Stalo se tak úplně poprvé v historii DHL ČR. Zároveň toto reálné vyzkoušení v prostředí firmy, které se odehrálo od 14.4 do 2. 5. 2014, bylo jedním z vlny prvních testů v síti DHL Express (jistě jste četli o DHL pilotu elektrokol v německém Bonnu).
AGOGS SilverGo je od roku 2007 nejprodávanější model skládacího elektrokola na českém trhu. Vznikl v českých hlavách, na českých prknech a díky českým rukám. Jde o městský stroj kategorie „business“, který není určen k podávání sportovních výkonů. Cítí se nejlépe ve městě a v jeho okolí, při přesunech lidí všeho věku, v kombinacích kolo/auto, kolo/MHD & příměstská doprava, nebo kolo/kolo.
S tím souvisí i další aspekty jeho použití:
• nepotřebujete sportovní oblečení, zejména dresy, kalhoty, tretry;
• nepotřebujete aktuální sportovní výkonnost a ani žádnou sportovní minulost, elektromotor s vysokým výkonem udělá své v každém okamžiku jízdy, z kopců udělá rovinu a to na 90km;
• nepotřebujete řešit volné místo kolem Vás, vše lze během okamžiku složit a vlastně dát do tašky, kufru auta, za dveře bytu nebo kanceláře;
• za převoz skládacího kola v MHD, BUS a vlaku neplatíte, protože splňuje rozměry cestovního zavazadla (kufru);
To jediné, co bylo tedy potřeba mít, byla patřičná zvědavost a lidské odhodlání zkusit něco jiného a pak ta potřebná dovednost základní jízdy na kole. Praxi popsali již mnozí. Zajímavý je například rozhovor s Tomášem Sedláčkem.
Platí ale, že teorie nikdy nenahradila praxi. A tu jsme mohli během testu v DHL velmi lehce získat. Aby názor byl maximálně objektivní, tak níže najdete výsledky mého testu a nejen názor můj, ale i některých našich kolegů z naší centrály v Exploře v Praze na Butovicích:
Tomáš Lipert – Specialista Quality DHL Express:
„Ví se o mně, že jsem milovníkem kol. Beru je jako součást svého života, náplň volnočasových aktivit a to řadu let. Na kole jsem začal jezdit dřív, než jsem dokázal pořádně mluvit a to díky přání tatínka, v 90. letech mohl jet na vlně zrodu horských kol, zažil vzrušení z prvních závodů v MTB pro veřejnost, poznal vlastní limity na několika cyklomaratonech na silnici nebo při kláních amatérských lig a několikaletému seriálu časovek do kopce. Zažil v sedle kola dny štěstí s kamarády i rodinou, ale také několik lidských tragédií v podobě těžkých zranění nebo něčí smrti. Dnes mě jen tak něco kolem kol nepřekvapí.
Elektrokolo AGOGS SilverGo jsem využil k přesunu z práce domů. Nejkratší trasa Praha 5 (Explora) – Kladno (bydliště) na kole měří 19 km, ale není úplně povrchově normální, a proto jí nikdo moc nejezdí. Holt pole je pole. Mnohem běžnější jsou spojnice silnic v délce 25–28 km. Zvolil jsem tu, která odpovídá „masovosti“, tedy tu, kterou se vydává nejvíc Pražanů při svých cestách na západ od města směrem na Křivoklátské okruhy, které nedávno braly cenu na portále Kudy z nudy. Dalším důvodem byl fakt, že tuto trasu používá mnoho výkonnostních, ale i profesionálních cyklistů k tréninku, a jejich výsledky lze díky dnešním technologiím nejen vidět, ale lze se s nimi i velmi lehce porovnat. Než zmíním výsledek mé jízdy na elektrokole, tak připomenu, že kolo AGOGS SilverGo má 20ti palcová kola (stejná má na kole můj syn), váží 19,5 kg +3,2 kg má baterie, měl jsem volnočasové kalhoty, tričko, svetřík a jelikož jsem vyjel po průtrži mračen, tak i lehkou větrovku (a silné obavy z nadílky vody). Jo, na zádech trčel ještě batoh. Byl jsem na víc jak dvojnásobných obvyklých hodnotách z pohledu hmotnosti kola (jezdím celoodpruženou a dost dobrou 29“ tku od jedné nejmenované značky). Vyjel jsem v pro mě nulovém sportovním komfortu a v tragickém posedu, který se s tím obvyklým - „ostrým“ nedá vůbec srovnávat. Nebyl jsem žádný biker, ale výletník - člověk z lidu. Zapnul jsem si GPS aplikaci a vyjel běžnou jízdou, jen jsem šlapal, řídil, brzdil a řadil, jel po chodníku, stál na semaforech, krátil si cestu po cyklostezkách.
Vjem první:
Jel jsem vodou a loužemi a dojel naprosto suchý, miniblatníky odvedly obrovský kus práce.
Jel jsem vodou a loužemi a dojel naprosto suchý, miniblatníky odvedly obrovský kus práce.
Vjem druhý:
Jel jsem na maximální provozní zátěž na moto a jeho spotřebu a dojel jsem na volné 2/3 kapacity baterie, takže paráda.
Jel jsem na maximální provozní zátěž na moto a jeho spotřebu a dojel jsem na volné 2/3 kapacity baterie, takže paráda.
Vjem třetí:
Jako aktivní sportovní cyklista jsem se při cestě na rovinách nudil a z kopců dokonceskoro spal. Víc jak 28 km/h to nechtělo moc jet a když už, tak po hrozném úsilí, z kopce mě elektromotor spíš brzdil, takže rychlostní rekord ve sjezdu nebo na rovině se opravdu nekonal. Škoda nebo spíš ten účel. Rozjezd je ale kapitola sama pro sebe. Vždy to je zábava, které se neomrzí, naprosto bezkonkurenční!!! Bavilo mě soutěžit s autem na první pozici semaforu a pak ta častá výhra.
Vjem čtvrtý:
Do všech kopců jsem jel stejně rychle jako po rovině, aniž bych se fyzicky utavil. Prostě to byl pohodový přesun. Křivka rychlosti byla skoro přímka. Toto na normálním kole a při zvlněném profilu složitě docílíte.
Do všech kopců jsem jel stejně rychle jako po rovině, aniž bych se fyzicky utavil. Prostě to byl pohodový přesun. Křivka rychlosti byla skoro přímka. Toto na normálním kole a při zvlněném profilu složitě docílíte.
Výsledek?
Vzdálenost z práce do bydliště v délce 25,2 km jsem zdolal v jízdním čase 1h, 1min a 7 s. Zda to je pomalé nebo rychlé nechám na každém ze čtenářů. Doplním a shrnu, že autem to dávám za 15 min při riziku ztráty řidičského oprávnění a při nákladech 58 CZK za naftu/cesta. Při dodržení pravidel silničního provozu je čas jízdy autem po pražském obchvatu a R6/R7 dlouhý přibližně 25 min. Při kombinaci Metro B a BUS Zličín jde o cestu kolem 32 km a doba jednoho přesunu je rozdělena na 2 min chůze + 10 min Metro B + 1 min chůze na stanici +35 min BUS + opět 2 min chůze domů. Tedy zabere 50 minut času a nákladově pak ukrojí z peněženky 24 CZK (lístek MHD) + 42 CZK (lístek A24), tedy celkem 66 CZK. Na AGOGS SilverGo jsem spotřeboval třetinu kapacity baterie.
Vzdálenost z práce do bydliště v délce 25,2 km jsem zdolal v jízdním čase 1h, 1min a 7 s. Zda to je pomalé nebo rychlé nechám na každém ze čtenářů. Doplním a shrnu, že autem to dávám za 15 min při riziku ztráty řidičského oprávnění a při nákladech 58 CZK za naftu/cesta. Při dodržení pravidel silničního provozu je čas jízdy autem po pražském obchvatu a R6/R7 dlouhý přibližně 25 min. Při kombinaci Metro B a BUS Zličín jde o cestu kolem 32 km a doba jednoho přesunu je rozdělena na 2 min chůze + 10 min Metro B + 1 min chůze na stanici +35 min BUS + opět 2 min chůze domů. Tedy zabere 50 minut času a nákladově pak ukrojí z peněženky 24 CZK (lístek MHD) + 42 CZK (lístek A24), tedy celkem 66 CZK. Na AGOGS SilverGo jsem spotřeboval třetinu kapacity baterie.
Jedno nabití stojí přibližně 5 CZK, prožral jsem tedy 1,7 CZK. Nákladově je e-bike jasný vítěz. Teď pohled časové zátěže. Pokud srovnám jízdu s tím co znám velmi dobře, tak ve srovnání s jízdou na mém horském kole e-bike AGOGS obstál na výbornou. Jelikož cesta z práce domů vede mírně do kopce a většinou proti západnímu větru, tak vyrovnat čas elektrokola 1h 1min 7s znamená na horském kole nutnost odvést docela slušný sportovní výkon.
Jednou se to dá, ale opakovat to kvůli cestám do práce a z práce pravidelně? Jet tempo do kopců a dohánět čas v rizikových sjezdech a trvalými otáčkami na rovinách? To už bych se rozmýšlel, i když mám cyklistiku rád. Pokud bych zvolil silničku a jejích 6-7 kg, tak e-bike prohrává na celé čáře a jsem doma celkově o 10-15 min dříve, ale zase opakovat to často? Mít 6-7 kg silniční kolo se rovná investovat do závodního kusu za několik desítek tisíc, který navíc dost trpí při jízdě po chodníku a šotolinových stezkách. Také to znamená vypadat jako silničář, tedy mít dres, kalhoty, tretry, aero helmu. Kastovní systém tady platí krutě. Neznám také závodníka, co nechá „žiletku“ opřenou u lampy a viset na zámku. Srovnání s výkonnostními silničními cyklisty je obzvlášť zajímavé.
Dobré je ukázat úsilí jezdců v aplikaci STRAVA, která měří GPS signál a pohyb jezdce. Na zadaných úsecích měří jeho rychlost, srdeční tep a výkon ve Wattech. Na mé cestě byly dva takto měřené segmenty. První v podobě 5,4 km táhlé a mírně stoupající rovinky Břve – Červený Újezd. Zde jsem na AGOGS skládačce zajel 100misto ze 136 naměřených lidí – nejčastěji silničářů, tedy virtuálně jsem deklasoval 26,5 % jezdců. Na druhém úseku v podobě 1 km dlouhého kopce s průměrným 3,5% stoupáním jsem na AGOGS zajel 16tý čas z 36 silničářů a tak deklasoval 55,5 % zde zaznamenaných jezdců. Stačilo zrychlit o pár sekund a člověk byl rázem šestý a blízko olympijského medailisty. Toto by byla dost tvrdá rána na ego mnoha jezdců, kteří musí ujet více jak 10.000 km ročně, investovat desetisíce do materiálu, trávit hodiny tréninkem a ještě si holit nohy, aby těchto časů dosáhli. Srovnání času jízdy s autem je asi nesmysl, ale rozdíl elektrokolo vs MHD a meziměstský BUS je už velmi malý.
Konečný verdikt:
Při ohledu na určení skládačky a předpoklad častého využití je AGOGS SilverGo super městským strojem na denní použití s možností levného a rychlého přesunu ve městě nebo mezi městem a jeho předměstím. Potenciál využití e-kola v praxi je široký jak u jedinců a rodin, tak i ve firmách a různých uskupeních. Třeba záchránáři je dnes mají docela běžně. Určitě jde o budoucnost dopravy.
Vím jistě, že nákup e-skládačky do naší rodiny bude velmi rychlý. Spoustu pozitiv vynahradí dílčí negativa.
Nakonec jedna malá myšlenka. Víte, že podle WHO člověk, který jezdí na kole pravidelně v normálním režimu se dožívá v průměru o 8 let déle? Ukažte mi dneska člověka, co nechce dlouho žít...
Katarína Tothová – Recepční Explora a profesionální bikerka:
Jako přibližovadlo pro kurýry nebo obecně pro zaměstnance DHL je to skvělý nápad. Z půlhodinového pickupu byl najednou desetiminutový a to se hodí. Jediná nevýhoda je, že je kolo docela těžké a vytáhnout ho do schodů, to se člověk nadře jako kůň. A jezdí to rychle, hlavně po rovině, někdy až moc rychle. Oceňuju drátěný košíček na zadním nosiči, něco málo se tam vejde, ale chce to ještě přikurtovat gumicukem, aby to při přejezdech z obrubníku na silnici a naopak nevyskákalo ven. Sedlo to odpruží, ale košík odpružený není.
Vladimír Starec – DG Specialist:
Chtěl jsem si elektrokolo vyzkoušet na vlastní kůži, protože o tomto způsobu dopravy do zaměstnání trochu přemýšlím. Dostal jsem navíc šanci si kolo vyzkoušet nejenom okolo Explory, navíc jsem na nějmohl posadit svoji ženu. Do té doby (než se na něj sama posadila) o dojíždění na kole nechtěla ani slyšet. Teď o tom sice nechce slyšet, ale připustila, že na tom kole přece jenom něco je.
No a jaké mám poznatky? Elektrokolo Agogs SilverGo" src="https://ekolo.cz/uploads/assets/images/DHL2.jpg" style="width: 250px; height: 221px; margin-left: 7px; margin-right: 7px; float: right;" />Pro méně znalé – i na elektrokole se sedí na sedle na zadku, takže zadek vás z toho bude asi bolet stejně, i když možná o trochu méně, protože u zkoušeného typu byla odpružená sedlovka. I na elektrokole máte pedály a musíte šlapat, ale tady nastává ta změna – zadek vás trochu bolí, ale když se k tomu přidají nohy, tak prostě zmáčknete červený čudlík a cítíte, jak vás něco tlačí a nohy vás okamžitě přestanou bolet.
Kolo mělo 5 stupňů výkonu – výkon je zaplacen dojezdem. Čím méně se dřete (čti čím jste pohodlnější) a necháte se postrkovat více a vyšším výkonem, tím sice jedete vyšší rychlostí, ale ujedete kratší vzdálenost. Faktem je, že na skládačce držet krok s namakaným cyklistou v dresu na horáku byl dokonalý adrenalin. Zvláště pokud vy máte na sobě tmavé kalhoty, bílou košili a rozepnutou koženou bundu. Pokud to okořeníte ještě brašnou s noťasem přes záda, tak to mělo jediný výsledek – namakaný cyklista na nejbližším možném výjezdu z cyklostezky udělal vlevo vbok a zmizel v terénu. Myslím, že i tam by se s elektrokolem dala udělat nějaká ta paráda, ale přece jenom – to oblečení a ten noťas (prostě nechtěl jsem ho mít na svědomí – samozřejmě ne ten noťas ale toho frajera).
Skládačka – ačkoli mám normální horské kolo a na skládačku jsem se vždy koukal trochu skrz prsty, po této zkušenosti jsem změnil názor. Horák je horák, ale skládačka do města asi vítězí. Vezl jsem ho v metru (z Butovic na Českomoravskou) a pohoda. Vešlo se složené bez dalších úprav do mého auta. Manipulace se složeným kolem by chtěla trochu cviku a vyladit, ale věřím, že by se to podalo.
eKolo je o něco těžší než standardní kola, ale není to tak šílený rozdíl, aby se nedal zvládnout. Navíc je vybaveno úchytem v těžišti, který činí z manipulace s nesloženým kolem poměrně snadnou záležitost. Overall – minimálně bych doporučil si to vyzkoušet, je to opravdu docela zajímavá zkušenost.
Martina Štěpová – DHL Customs Clearance Production Supervisor:
No upřímně, e-kolo mě celkem mile překvapilo, nečekala jsem takový výkon a škoda nepřízně počasí během testu. Bohužel vzhledem k nedostatku času jsem měla možnost pouze dvacetiminutovky, ale i tak jsem si jízdu celkem slušně užila. Kdyby byla možnost si kolo půjčit třeba na celý víkend, bylo by to super. Já jsem mimo pražská, takže testování cestou z práce a do práce je celkem nereálné. Nic méně, určitě bych e-kolo doporučila do městského provozu.
Originál článku vyšel v interním časopise společnosti DHL Express Czech Republic v červnu 2014
Reprint se souhlasem autora.