Historie elektrokol

Elektrické kolo kupodivu není vynález 21. ba ani 20. století

 

První jízdní kolo bylo vynalezeno Karlem Draisem v roce 1817 v Karlsruhe. Kolo s dvěma ráfky o stejném průměru a s pohonem pedály bylo poprvé sestrojeno v roce 1862 Pierrem Lallementem ve Francii. V roce 1888 pak John Dunlop vynalezl pneumatiky a řetězový pohon pro bezpečnou jízdu...

Nedlouho poté, v devadesátých letech 19. století se objevují patentové přihlášky kol, které k pohonu využívají nejen šlapání, ale také elektromotor. V roce 1897, Hosea W. Libbey z amerického Bostonu sestrojil elektrické kolo (U.S. Patent 596,272) poháněné „dvojitým elektrickým motorem“, který byl umístěn ve středu osy klikové hřídele. Tento model byl v roce 1990 znovu sestrojen a imitován jako kolo Lafree spol. Giant.

Ani u nás si konstruktéři nezaháleli. Jedním z prvních kdo se zabýval elektrickým kolem, respektive „Elektrocyklem“, byl od roku 1938 Ing. H. Fügner. V prototypu z roku 1944 využíval upravené dynamo Sentuilla o výkonu 150W a napětí 24V. Na rovině kolo dosahovalo rychlosti 14 km/h a s odpojeným derivačním vinutím až 36 km/h! Olověné baterie měly kapacitu 75 Ah a dojezd na rovině až 70 Km. Váha stroje včetně baterií však byla neuvěřitelných 140 Kg.

Opravdový rozvoj zaznamenávají elektrokola až s ovládáním točivého momentu elektromotorů, který byl objeven koncem 90. let 20. století. První komerční elektrická kola se na trhu objevila v roce 1992 a již v roce 1998 je na trhu 49 různých typů elektrokol a jejich produkce roste rychlostí 8% ročně. Lze to nazvat obrozením elektrických kol, které se zrychluje se stále výkonnějšími a lehčími bateriemi. Pokud byla elektrokola před 15 lety běžně vybavena neskladnými olověnými bateriemi, dnes jsou k dispozici lehčí a cenově dostupné NiMH (paměťový efekt), Li-Ion, LiPol baterie s kapacitou dostatečnou pro ujetí až 100 kilometrů.