Michal Horák - nadšený příznivec ekola
Můj bratr Zdeněk mě přesvědčil, abych si koupil elektrokolo. Zprvu jsem vyjadřoval pochybnosti o smyslu tohoto kroku, ale nakonec jsem podlehnul a koupil jsem si elektrokolo SilverGo. Je to celohliníková (duralová) skládačka, kvalitně řemeslně provedená.
Po prostudování návodu jsem nabil baterii a nedočkavě na kolo, jehož prvky jsem si seřídil (výška sedla apod.) pro svou postavu (175cm, 80kg, 64 let, po infarktu a angioplastikách) a vyrazil jsem. První jízda mně jakožto bývalému vyznavači cyklistiky trvala asi deset minut a ujel jsem cca 4 km ve standardním terénu (asfaltová okreska s převýšením celkem asi 50 metrů na dvou úsecích). Byl jsem příjemným způsobem překvapen a ihned jsem pochopil smysl tohoto zázraku.
1) Ideální pro lidi s nemocemi oběhového ústrojí, protože šlapání se při využívání přehazovačky (velmi dobře fungující) redukuje na trvalý pohybový kmih nohou se stálou frekvencí bez silové zátěže (žádné nadměrné vylučování kyseliny mléčné do svalové hmoty a pocity únavy nohou).
2) Posed na elektrokole je velmi pohodlný, vzpřímený a umožňuje výborný přehled.
Další experiment byl na trase dlouhé 6 km po slušné lesní cestě (asi 2 km) a dále opět okresní asfaltka, tentokrát převýšení nejméně 7x po 50-ti až 60-ti metrech výškového rozdílu.
1) Ujel jsem tuto vzdálenost asi za 14 minut a necítil jsem žádnou zvláštní námahu nebo únavu, pouze příjemný pocit tělesného cvičení.
2) Plně nabitá baterie se vybila o jeden dílek (zelený puntík), ale po chvíli zastavení se i tento rozsvítil, takže spotřeba energie z akumulátoru byla přiměřená.
Experiment na výdrž pohonu elektrokola překonal moje očekávání. Absolvoval jsem cestu dlouhou cca 40 km (na Blatensku – Jižní Čechy) ve středně kopcovitém terénu po okresních a solidních lesních cestách. Tuto vzdálenost jsem ujel za cca 2 hodiny a po dojezdu byla baterie vybitá tak, že svítila poslední zelená dioda a já jsem se cítil normálně unavený.
Celkově si myslím, že elektrokolo je ideální a nejlevnější dopravní prostředek jak do města tak i na vesnici. Nejen pro radost z pohybu, ale pro cesty za nákupem, dojezd do práce a zpět a také jako rekreační a rehabilitační prostředek.
Jestliže životnost akumulátoru při běžném denním používání by byla zhruba dva roky, tak pro průměrné denní cesty cca 15 km nákladově se provoz blíží malému autu či skůtru a je čistý a pohodlný.
Moje doporučení:
Na elektrokole šlapat s asistencí elektrického pohonu, nikoliv se nechat unášet elektromotorem. Výhodným doplňkem a zvláště na vesnici by byl levný solární kolektor pro nabíjení baterie. Pak bychom mohli hovořit také o nejekologičtějším dopravním prostředku.
Ještě musím vyzkoušet, jak se Li.Ion akumulátor chová v zimě a zda by mu neslušel nějaký tepelně izolační návlek (pozn. ekolo.cz: není to třeba).
Protože jsem technik a vím, že jsou již k dispozici solární články na bázi folií či speciálních textilií, dovedu si představit oblek (tričko, bundičku), který na sluníčku bude produkovat elektrickou energii pro prodloužení činnosti akumulátoru. Ale i bez této fantazie považuji elektrokolo za největší vynález tohoto století. To je ten správný směr vývoje individuální denní i rekreační dopravy pro většinu lidí a vidíte, na žádném bilboardu ekologických aktivistů elektrokolo není vidět!
březen 2016
Michal Horák
Nadšený příznivec elektrokola