Na pracovní schůzku na elektrokole?
I malé firmy přicházejí s inovacemi a přemýšlejí o udržitelném podnikání. Příkladem je firma Jakuba Ditricha ekolo.cz.
Přínos firmy není primárně ve výši zisku, ale v tom, že mění tvář města a chytře řeší přepravu lidí.
Jsem vystudovaný produkční. Na FAMU to fungovalo tak, že abyste absolvovala školu, bylo nutné realizovat studentský film. Režisérů bylo v ročníku asi pět, ale produkčních dvacet. Každý produkční si musel najít svého režiséra, aby udělal film. To mě naučilo se prosadit. V podstatě jde o metodu přirozeného výběru. Začínalo nás v ročníku asi 20 a skončilo nás deset. Druhá věc byla, že se člověk naučil samostatnosti. Na rozdíl od jiných vysokých škol je na FAMU samostatnost opravdu hodně výrazná.
Už na škole jste založil společnost Globe Internet, která se stala leaderem ve webhostingu, zaměstnávali jste osmdesát lidí. Jak jste se dostal k informačním technologiím?
Vedle budovy FAMu byla Akademie věd. Kolem roku 1995, kdy na internetu spousta věcí neexistovala, tam vedl tlustý optický kabel a vyvěral vedle katedry produkce. Nikoho kromě mě to nefascinovalo, přestože tam tehdy byl asi nejrychlejší internet v Praze. Napsal jsem pak i diplomovou práci na téma Využití internetu ve filmové produkci.
Máte za sebou založení více podniků. Jste solitér, nebo raději pracujete s týmem?
Nejdříve jsem vše dělal sám, pak jsem zjistil, že to neumím. Neuměl jsem design, programovat, umím produkovat. Tento příběh se opakuje i v mém podnikání s elektrokoly. Začínal jsem s jedním cyklomechanikem a elektrikářem, dnes je nás patnáct. Mám ale dobrý pocit z toho, že hodně lidí, se kterými jsem spolupracoval úplně na začátku, to někam dotáhlo. Třeba Marek Antoš, úspěšný internetový publisher, pod kterého spadá lupa.cz nebo Ivo Lukačovič, miliardář a vizionář firmy Seznam.cz.
Co vás "bere" na podnikání?
Zajímá mě, když je ta věc nová. K internetu jsem se dostal tak, že jsem se přes telnet dostal k virtuální prohlídce galerie v Louvru a zjistil jsem, jak úžasné to je. Seděl jsem na FAMU vedle jednoho "ajťáka" a kňučel jsem nadšením. Vedle mě nevzrušeně seděl "ajťák" a kouřil jednu startku za druhou. Už tehdy jsem pochopil, že jde o něco, co má budoucnost. Kdyby mě tehdy napadlo založit místo firmy, která dělala webové stránky, Vyhledavač, tak bych na tom byl dneska finančně lépe. (směje se) Ale nestěžuji si, protože mě to ohromně bavilo. Až když se firma rozrostla, dělala moc věcí a byli jsme se společníkem tak rozhádání, že to nešlo dál, hledal jsem něco nového.
Jste spíše "rozjížděč" nových věcí, než "dotahovač"?
Asi jsem opravdu "otvírač". Mě baví věci vymyslet, ale už si neumím spočítat byznys plán. Naštěstí mám finanční manažerku, která si v číslech libuje a výborně se doplňujeme. Já něco vymyslím a ona mi to spočítá a řekne - to je hloupost, na tom proděláme kalhoty.
Balík peněz není cíl podnikání
Jakou roli pro vás v podnikání hrají peníze?
Celý podnikatelský život si vyplácím plat, který mi stačí na provoz domácnosti. Zjistil jsem, že vůbec nemám ambici vydělat balík. Práce mě musí bavit.
Proč nakonec padla vaše volba na elektrokola?
Elektrokolo mě zaujalo jako geniální spojení věcí, které mě přitahovaly - mobilita, elektronika a prostor pro inovace. Chtěl jsem se na začátku věnovat jen osvětě tématu, ale v roce 2007 existovalo jen několik výrobců elektrokol v Holandsku a Německu s produkty za tři tisíce eur. Proto jsem se začal věnovat vlastní produkci. První objednávka, dvacet skládacích elektrokol, putovala k úředníkům na pobočkách Státního fondu životního prostředí v roce 2008.
Kde jsou kola ve firmě jako způsob přepravy vhodná?
Kolo musí mít ve firmě konkrétní využití. Jsou firmy, kde lidé celý den sedí od devíti do šesti a nemají v rámci pracovní náplně, že by jeli někam na schůzku. Pak jsou povolání typu manažera, který má pořád jednání a schůzky ve městě, a to jsou ti, na které cílíme. Například Linka Bezpečí má call centrum a svou centrálu ve vzdálenosti 1,5 kilometru od sebe. To lze sice v bohnickém areálu ujít, ale když tu vzdálenost překonáváte pracovně několikrát denně, tak už to taková příjemná procházka není. A jet autem na tak krátkou vzdálenost nedává smysl. Na normálním kole by zase člověk propotil oblečení, ale na elektrokole to nehrozí. Takže je to perfektní dopravní prostředek pro tyto účely.
Propagátorem elektrokol je ekonom Tomáš Sedláček z ČSOB. Vždycky jsem si říkala, proč chlap jako hora nešlape na normálním kole?
Vidíte, a on šlape. Elektrokolo nejezdí samo, šlapete, ale je to především dopravní prostředek, nesportujete. Průměrná rychlost kola je kolem 22 km, v Praze rychlost auta kvůli zácpám tak 10 kilometrů za hodinu, takže když jedete na elektrokole na jednání, jste všude rychleji. A neztrácíte čas hledáním parkování.
Je to tedy dopravní prostředek, který může učinit město příjemnějším?
Kdyby podíl cyklistiky nebyl dvě procenta, ale patnáct, tak ano.
Co tomu brání?
Nákup elektrokol není tak velký, protože si lidé myslí, že třeba Praha je nebezpečná.
Je spousta věcí, které jsou pro městskou cyklistiku důležité. Většina lidí, kteří jezdí na kole, je ale nezná. Proto hodně zákazníky proškolujeme. Mám kolegu, který to umí, a dělám to rád i já sám, když mám čas a lidé projeví zájem.
Jaká je ve vašem oboru konkurence?
Obrovská. Loni jsme prodali v naší distribuci okolo 1500 elektrokol značky AGOGS a rádi bychom udrželi stoupající trend. Když jsem šel do podnikání s elektrokoly, věděl jsem, že to není žádný extra byznys. Když jsem to téma ale otevřel, nahrnula se do něj spousta firem. V Česku je minimálně deset firem, které vyrábějí elektrokola, mají nižší ceny než my, vymezují se vůči našim produktům, ale všichni nám kradou texty z internetových stránek. Trochu nás také ničí záplava technicky nekvalitních elektrokol.
Zážitek plný silného vzrušení
Je pro vás důležitý tým a lidi, se kterými podnikáte?
Především každý, kdo ve firmě je, musí být nadšený pro věc. První otázka je, jestli ho vůbec zajímá jízda na kole, nikoli cyklistika. To jsou dvě různé věci, protože cyklistika je sport. Ve firmě nemůže pracovat někdo, kdo to nemá rád. Kdysi jsem dával dohromady nejčastější otázky o elektrokolech na web. První otázka zní - máte rád jízdu na kole? Když ne, tak vás stejně nikdo nedonutí, abyste na to kolo sedla a nemá smysl dál něco popisovat. Jediná smysluplná prezentace je fyzickým vyzkoušením. Musíte šlápnout do pedálů a zažít "wow". Můžu vám to půl hodiny vysvětlovat, ale dokud si neuděláte pětikilometrové kolečko, kdy zjistíte, že vás to z kopce nebrzdí a do kopce vám to pěkně pomáhá, v rovině vás to udržuje v nějakém v tempu, nevíte, o co jde. Naše značka v překladu znamená "Full of intense excitement", tedy "plný silného vzrušení".
Stejnou optikou se dívám na zaměstnance. Nemusí být aktivní cyklisté, ale musí mít rádi jízdu na kole. Nemusí kolo používat, byť jeden z firemních benefitů je, že mohou využívat naše elektrokola. Jednak je to pro nás reklama, ale hlavně jsou všichni v práci včas. Nestane se, že zůstanou v zácpě. Maximálně někdy přijedou mokří, když si zapomenou pláštěnku.
Abychom čtenáře nakonec nevyděsili. Prosím o něco uklidňujícího pro méně dobrodružné povahy...
S technologickými partnery spolupracujeme na vývoji GPS navigace. V centru města je elektrokolo mnohonásobně rychlejší než jakákoli jiná doprava a je to maximálně ohleduplné k veřejnému prostoru. Když ještě dnes někdo tvrdí, že elektrokolo je nějaká alternativa, tak mi vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Co je alternativního na tom, když člověk jede na kole? Naše kola už najdete třeba v provozech České pošty, v bankách, nemocnicích nebo u správců národních parků. Městské elektrokolo jsme věnovali i pražským záchranářům, kteří na něm jezdí na pěších zónách v centru Prahy, takže opravdu není čeho se bát.
Kolo musí mít ve firmě konkrétní využití. Jsou firmy, kde lidé celý den sedí od devíti do šesti a nemají v rámci pracovní náplně, že by jeli někam na schůzku. Pak jsou povolání typu manažera, který má pořád jednání a schůzky ve městě, a to jsou ti, na které cílíme.
Autoři: Hana Kejhová