Elektrokola – ta správná mobilita pro Smart City

Vedle rozvoje hromadné dopravy, kde je elektropohon již dobře implementován (metro, tramvaj, trolejbus, elektro-bus) je opakovaně zmiňován osobní elektromobil, jako TO správné řešení osobní mobility, pro které je třeba budovat infrastrukturu = nabíjecí stanice.  

Bohužel, individuálně vlastněné elektromobily (tedy tzv. těžká elektromobilita – HEV) neřeší, mimo eliminaci lokálního znečištění, žádný z problémů velkoměst. Pomalé nabíjení ve veřejném prostoru (a za veřejné prostředky) zhoršuje problém kapacity pro parkování (jak již zjistili v Oslu), kolonu vytvoří individuálně se přepravujících osoby stejně z automobilech i v elektromobilech. A inteligentní – samo-řiditelná auta, která vás vyzvednou, odvezou na místo a zmizí jako ideální forma taxislužby – jsou bohužel ještě hudbou o něco vzdálenější budoucnosti.   

Tzv. Lehká elektromobilita (LEV) zahrnuje takové prostředky, se kterými lze manipulovat. Jsou to všechny hoover-boardy, osobní dopravníky, e-koloběžky, ale i lehké e-skútry. Některé z nich jsou spíše hračkami, pro seriózní dopravu jen stěží použitelné, jiné – jako například Segway a jiná samo-balanční vozítka – jsou pro veřejný prostor relativně nebezpečná, a tak jsou městy odmítána.

A přitom ideál osobní e-mobility existuje. Jsou levná, zcela standardizovaná, obecně dostupná a s ideálními parametry jak pro rychlou individuální dopravu osob, tak přepravu lehkého cargo (zásilky, jídlo a potraviny, děti) -  městská, skládací, nebo nákladní elektrokola.

Když začalo ekolo.cz před 10 lety dodávat na trh první skládací elektrokola, která si okamžitě získala mnoho nadšených uživatelů, domnívali jsme se, že v roce 2017 budou e-kola v ulicích daleko více rozšířena. Důvody, proč tomu tak není nemusí být na první pohled zřejmé.  

• Strach. Z neexistence oddělených komunikací pro kola, a tedy s nutností sdílení dopravního prostoru s auty a tramvajemi z pozice „slabšího“.  Říká se, že strach má velké oči, většina těch, kteří si dopravu na elektrokole vyzkoušeli v praxi se správným výběrem trasy začala ekolo pravidelně používat. Ale obecný názor v Česku zní „kolo ve městě = nebezpečí“.  

• Mylné informace. Dopravovat se na elektrokole nemá s cyklistikou nic společného. Cyklistika je nejoblíbenější rekreační sport v ČR. Elektrokola si často kupují starší cyklisté, kteří si tím dopřávají legální doping. Pokud místní politici hovoří o podpoře jízdy na kole, takřka vždy tím myslí rekreační formu cyklistiky. Je dobré stále opakovat „elektrokolo není sport, ale transport“.

• Ego. Většina z nás chce dělat to, co je tzv. normální a cítit se u toho dobře. Doprava na elektrokole po městě u nás není, na rozdíl od sportování na kole, brána jako standardní aktivita. Je třeba, aby elektrokola byla vidět a užívalo je co nejširší spektrum – městští policisté, úředníci, ošetřovatelky, rozvozci pizzy, poštovní doručovatelé i turisté.

Elektrokolo může být vlastněno a používáno privátně – to je aktuálně nejobvyklejší forma. Nejvíce sdílených elektrokol je zřejmě v Praze, kde operuje celkem 6 půjčoven s flotilou přes 150 kusů a vznikají další. Zatím jenom málo osvícených firem a institucí (vzhledem k důvodům uvedeným výše) poskytuje svým zaměstnancům elektrokolo jako služební dopravní prostředek. Flotila služebních elektrokol by měla standardně patřit do nabídky mobility každého městského úřadu, magistrátu i ministerstva.  

Automaticky sdílená elektrokola by měla být předmětem zájmu pro architekty Smart Cities. Tím, že města v Česku nereagovala na trend posledních 10 let ve světě při realizaci městských systémů sdílených kol - bikesharing, dává jim to nyní šanci přeskočit tuto vývojovou fázi a instalovat systém e-bike sharingu.  Velké systémy fungují již v mnoha evropských městech – Madrid, Milano, Kodaň a mnoho menších systému se nyní testuje – Koprivnica (HR), Bergen (NO), Lodž (PL), Manchester (UK).

Pro sdílená elektrokola již bylo vyvinuto několik hotových systémů, ať již se zřízením stanic (s výpůjčním sloupem a dobíjením), tak bez jejich nutnosti (například formou cestovní baterie, kterou má u sebe vypůjčitel ekola). Stejně tak jsou hotová softwarová řešení, která stačí pouze upravit do reálií konkrétního města.  Díky geolokačním službám má sdílení elektrokol i politický rozměr – dávají velmi přesné informace o ujetých kilometrech, například v rámci výpůjčního systému BICIMad v Madridu bylo již absolvováno 4,4 miliónu kilometrů na elektrokolech.

Pokud uvažujete o elektrokolech – zavolejte 220 99 1111 do ekolo.cz.  Rádi se rozdělíme o naše dlouholeté zkušenosti s technologiemi a i s legislativou.